Rudá klaimóra VII.

Jako na odpověď Sibyla pokračovala: „Číslo dvacet pět přežila v Organizaci nejdéle ze všech. Vzkaž jí, aby naučila naše sestry, jak přetrvat. Jak vydržet další roky.“

„Jak dlouho to dokázala?“ zeptala se Demetra.

„Sedm let.“

„Páni, páni. A já tak počítala, že nevydržím ani rok. Kdybych jen uměla bojovat jako ty, to by byla jiná.“

„Nevydržela bys stejně,“ řekla Sibyla pochmurně. „Úkoly, na které mne posílali, mne často stály všechny mé síly. Byla jen otázkou času, kdy mne zabijí a nebo kdy sama překročím Hranici. To samé platí pro kteroukoliv z vás.“

„Lžeš,“ ozvala se Lucie. „Nevěřím ti ani slovo. Jsi obyčejný zbabělec. Všechny ty kecy o sestře a Probuzených… Prostě jsi už nechtěla dál bojovat.“

Ditrich se hrůzou otřásl. Nebylo dobré číslu dvě připomínat sestru. Rozhodně ne podobným tónem. O posvátná témata se nesmí otírat nevěřící.

„Bojovala jsem víc než si dokážeš představit. Sama jsem zabila tři Probuzené a v týmu s jinými jich bylo mnohem víc. Ale ano, mám strach.“

„Přiznáváš to!“

„A ty se také naučíš mít strach. Co ti teď zbývá? Tvoji rodinu vyvraždili jómové. Nemáš, o co by ses bála. Jsi ochotná zahodit svůj život kdykoliv.“

„Proto jsem se stala bojovnicí,“ vyhrkla Lucie. „Můj život patři Organizaci.“

„Hm,“ Sibyla si odfrkla, „brzy změníš názor. Najdou se lidé, na kterých ti bude záležet. Pak pochopíš, co za břímě je, když si nesmíš dovolit zemřít… A teď už běžte! Zmizte mi z očí. Musím dokončit, co jsem začala.“

„Počkej!“

Tentokrát se ozvala Demetra.

„Hm?“

„Chci jít s tebou.“

„Proč?“

„Protože jsi silná. Pokud mám přežít, musím se držet silných. Navíc chci být jako ty. Teď už není Organizace, abych věděla, jakou mám hodnost.“

„Nemůžeš jít se mnou.“

„Proč ne?“

„Nechápej mne špatně,“ řekla Sibyla váhavě.„ Nic proti tobě nemám.“

„Tak proč tedy?“

„Půjdu hledat svoji sestru. Možná nás Lili zabije obě. Ať už si Clumbert myslel cokoliv, Lilino jóki je silnější než mé. Navíc, já ji nedokáži zabít bez ohledu na cokoliv.“

„To jsem ochotná riskovat,“ řekla Demetra a nadšeně dodala: „Páni, naučíš mne, co umíš? Vsadím se, že jsi z nás nejsilnější.“

„Kdyby byla nejsilnější, nebyla by číslem dvě,“ podotkla Lucie. „Jak se můžeš chtít zahazovat s vrahem, Demetro? S vrahem lidí.“

„Co na tom sejde,“ pokrčila Demetra lehkovážně rameny. „My samy lidmi nejsme. Nechápej mne špatně, Lucie, nechci tvrdit, že bych schvalovala tenhle masakr. Ale mým cílem je bojovat s monstry, ne se starat o lidi. Nenechám si svazovat ruce lítostí.“

„Demetro! Jak jen můžeš…?“ vykřikla Lucie šokovaně. I klidná Sofie se zdála, že potlačuje nesouhlas.

„Dobrá tedy,“ řekla Sibyla, „ale vy dvě odsud zmizte. Musím dokončit, co jsem začala. Spálím tohle místo na popel.“

Ona chce zapálit budovu, pomyslel si vyděšeně doktor Ditrich. Pak tu ale uvázneme jako krysy.

Náhle vedle sebe ucítil pohyb. Opatrně se otočil a zděšeně přihlížel, jak se knihovník zvedá na kolena a mává na hovořící klaimóry. Stačilo, aby se Sibyla otočila, nebo aby je kterákoliv z ostatních prozradila užaslou grimasou.

„Guntere, co to děláte?“ zašeptal zuřivě. „Přestaňte, oba nás zabijete.“

K jeho velké úlevě si knihovník dal říct a položil se zpátky na zkrvavenou dlažbu. Když se doktor Ditrich otočil, zdálo se mu, že se jejich směrem dívá rozvážná Sofie.

Pohled trval zlomek vteřiny, než se obrátila zpět a uchopila Lucii za paži.

„Dobrá, Sibylo,“ pověděla. „Tady se rozloučíme. Vyřídím tvůj vzkaz číslu dvacet pět. Dnes si nás možná ušetřila, ale o nic jsme se tě neprosily. Nedlužíme ti proto nic.“

„Dělejte, jak chcete.“

„Co se mne týče,“ vmísila se do rozhovoru Lucie, „slibuji ti, že se budu snažit přežít tak, jak jsi chtěla... ne kvůli ostatním, ale kvůli tobě!“

„Chceš se mi snad mstít, maličká?“ zeptala se Sibyla pohrdavě. „To má být tvůj nový smysl života? Jestli si neumíš najít nic lepšího, budiž. Budu na tebe čekat. Až se příště setkáme, slibuji, že se nebudu se držet zpátky.“

„Až se příště setkáme,“ slíbila Lucie vážně, „jedna z nás zemře.“

Obě klaimóry odcházely a když míjely místo, kde leželi oba muži, doktor Ditrich by přísahal, že slyší Sofii, jak pobaveně říká Lucii: „Nemusíš se hned čertit, když ti poví, že jsi maličká…“